otázky a odpovědi

Kouše boudu

kouše boudu.docx (13266)

Proč to dělá?

Toto dělají většinou mladá zvířata v době před výměnou nebo v době výměny chrupu. Někdy to může pes dělat i z nudy.

Jak to odstranit?

Většinou to odnesou různé rohy a kouty boudy, proto je vhodné již při pořízení boudy všechna tato místa pobít plechem. Dalším opatřením je, dát psu k dispozici něco takzvaně na okus. Může to být buď velká kost, kterou pes není schopen rozkousat. Ideální k tomuto účelu je stehenní hovězí kost. Ta se dá koupit v některých zoo shopech, ale můžeme jí také sehnat v řeznictví, kde mají vlastní bourárnu masa. Jestliže se psem provádíme nějakou formu nácviku obrany, můžeme mu do výběhu pověsit, nebo pohodit peška nebo vykousaný návlek z rukávu, v případě nouze poslouží dobře i polínko z tvrdého dřeva. Musíme však psa nejprve na tyto předměty naučit. Vybrané polínko si vezmeme několikrát s sebou na procházku, kde si budeme se psem s ním hrát, případně mu ho pohazovat. Obdobně budeme postupovat i u pomůcek určených k nácviku obranných prací. U kosti většinou tento problém odpadá, protože pes z ní cítí maso. Jako méně vhodné předměty k tomuto účelu jsou různé plyšové hračky, nebo prázdné pet lahve. Psi je sice většinou mají rádi, ale jsou pro psy poměrně snadno rozkousatelné a tím nebezpečné. Absolutně nevhodný je tenisový míček. Nejeden pes skončil na operaci žaludku po tom, co se mu podařilo jej rozkousat a část pozřít. Každopádně musíme všechny tyto použité pomůcky pravidelně kontrolovat a v případě významnějšího poškození je vyměnit, aby se pes nemohl poranit nějakým zbytkem (třískou apod.).  

 

kouše ruce, nohy

kouše nohy, ruce.docx (14085)

Proč to dělá?

Psi pocházejí z vlka, takže to jsou původně lovci. Štěňata se již ve velmi raném věku učí základním loveckým rituálům jako je pronásledování, zastavení kořisti a její usmrcení (známé třepání hlavou po zakousnutí). Nejprve si tyto dovednosti procvičují na svých sourozencích a na matce. Protože však není možné, aby při tomto nácviku docházelo v rámci smečky k nějakým poraněním (to by smečku oslabovalo), musí se i naučit své instinkty ovládat v tom smyslu, že útok na sourozence nebo na matku je v rámci tzv. bojové hry limitovaný co se týče jeho razance. Pokud „student“ v rámci výuky razanci svého útoku přežene je mu to dáno protistranou najevo buď ukončením hry, protiútokem nebo přímo fyzickým potrestáním ze strany matky. Protože opakování dělá mistra, štěně v této činnosti instinktivně pokračuje po odchodu do nové rodiny. Jen sourozence a matku vymění za páníčka a jeho rodinu.

Jak to odstranit?

Když se nám pes snaží zakousnout do ruky, tak mu především rukou neucukáváme. Protože jestliže „kořist“ uniká je potřeba jí znovu ulovit a držet pevněji. Naopak psovi natlačíme ruku co nejhlouběji do mordy. Tak se kořist nikdy nechová, navíc když je ruky plná morda, tak se špatně dýchá a moc objemná kořist neumožňuje ani dostatečně pevný stisk. Zkrátka je to nepříjemné, takže to stačí k tomu, aby nás pes pustil. Celé to ještě doplníme důrazným vyslovením povelu NE! Jakmile nás pes pustí, okamžitě mu nabídneme k provedení zákusu předmět, který máme připravený (stočený hadr do tvaru peška, plyšová hračka apod.). Když se pes do tohoto předmětu zakousne, tak se s ním o něj potaháme a nakonec mu ho necháme, (necháme ho tzv. vyhrát). Když by nás pes po tom, co mu natlačíme ruku do mordy nepustil, zachováme se stejně jako když nás kouše do nohy. Rukou chytíme psa vrchem za mordu a v místě horních špičáků stiskneme psu čelist. To je bolestivé a pes nás pustí. Zároveň s tímto hmatem musíme opět vyslovit výše uvedený zakazující povel. Jakmile pes pustí, opět ihned umožníme psu zákus do vhodného předmětu.  Psa nikdy jinak fyzicky za tuto činnost netrestáme, hlavně jej nepohlavkujeme (vybudovaly bychom si bázlivou reakci na nápřah, eventuálně útočné chování proti pohybující se ruce). Někdy bývá doporučováno toto chování tolerovat s odůvodněním, že v případě korekce je komplikován další nácvik psa v obranných pracích. Tato obava je lichá. Jestliže postupujeme správně, tak jak je výše uvedeno, nemá naše činnost na budoucí nácvik obranných prací žádný vliv. Vlci také nepřestanou lovit, protože ve štěněcím věku byli matkou nebo sourozenci korigování při nácviku loveckého chování.

Krade jídlo ze stolu

krade jídlo ze stolu.docx (13302)

Proč to dělá?

Je to jen důsledek naší špatné výchovy. Co není zakázáno, to je dovoleno.

Jak to odstranit?

Bude potřeba zapracovat především na sobě. Pes nesmí nikdy dostat žádné jídlo ze stolu. Pokud chceme psu dát nějaké zbytky, dostane je až po chvíli (minimálně 5 minut) a vždy do vlastní misky. Tu by měl mít pes umístěnou na stálém místě, ne tam kde jíme my (například koupelna, chodba). Pokud jíme a pes se chová nevhodně, dobývá se na stůl, skáče na nás apod. umístíme psa po dobu jídla do jiné místnosti. Aby neničil dveře, třeba škrábáním je možné jej uvázat třeba k radiátoru. Jestliže pes vykazuje nežádoucí aktivitu třeba již při prostírání (leze na stůl) musíme mu v tom okamžitě zabránit. Důrazný povel NE, nebo NESMÍŠ a odvedení psa z místnosti. Po skončení jídla můžeme psa pochválit, případně odměnit. Postupně budeme moci psa ponechat v místnosti, kde stolujeme, ale při jakémkoliv náznaku nežádoucího chování jej musíme opět ihned odvést. Pes musí pochopit, co je nežádoucí chování (zájem o naše jídlo a projevy s tím související) a že pokud toto chování projeví, následuje trest (izolace a omezení pohybu). Naopak, pokud se bude chovat správně, dostane odměnu (například dostane něco dobrého do své misky, ještě předtím, než mi začneme jíst).

Není moc vhodné psa zavírat na místo jeho obvyklého odpočinku, mohl by tam později chodit nerad.

Všechno je to o naší vlastní důslednosti. Je rovněž potřeba, aby stejným způsobem postupovali všichni členové domácnosti.

Naskakování na osoby

skáče na lidi.docx (13602)

Proč to dělá?

Většinou to psi dělají jako součást uvítacího ceremoniálu. Vracíme se domů apod. Někdy je to snaha o získání pozornosti, případně preventivní navazování přátelského kontaktu s cizími osobami (submisivní jedinci). U těchto osob je to také získaná zkušenost, že následuje pomazlení, případně odměna.

Jak to odstranit?

Pokud jde o součást uvítacího ceremoniálu připravíme si před vchod do bytu pamlsky, případně oblíbenou psí hračku. Když budeme otevírat dveře, máme již připravené pamlsky, nebo hračku v ruce a podáváme je psovi zhruba ve výši našich kolen (u středně velkých plemen) u malých plemen níže. Když pes projeví o pamlsky zájem podáme mu je, zároveň jej chválíme, případně jej můžeme posadit (pokud to již zvládá). Postup za pomoci hračky má dvě formy a sice u psů kteří upřednostňují přetahování o hračku jim toto při setkání umožníme a po krátkém „boji“ necháme psa vyhrát a předmět o který jsme se přetahovali mu necháme. U psů aportérů jim můžeme hračku hodit, tím si pes vybije prvotní temperament. Tyto procedury můžeme různě kombinovat, podle toho, co na našeho psa více platí. Při vstupu na pozemek bude většinou účinnější psovi hodit hračku (pokud má o ní zájem) a potom jej odměňovat pamlsky. Když na nás pes skáče při jiných situacích než při příchodu domů, můžeme zvolit následující postup. Buď jej povelem, nebo mechanicky posadíme a potom co se uklidní jej odměníme, nebo přerušíme s takovým dotěrou oční kontakt, tak, že se k němu otočíme zády. Jeho případné naskakování ignorujeme. Pes většinou po chvíli přestane sám a buď odejde a začne se zajímat o něco jiného, nebo si sedne. V tomto případě je vhodné se ke psu otočit a odměnit jej. Pozor abychom si spontánně nevyprovokovali opětovné naskakování.

Jestliže má pes tendenci naskakovat na kolemjdoucí osoby, postupujeme tak, že psa vždy když se blíží jiný člověk, posadíme a převádíme jeho pozornost na sebe (hlazením, mluvením, prokrmováním). Až nás osoba mine, můžeme pokračovat v chůzi. U těchto psů není žádoucí, abychom je nechali navazovat častý přátelský kontakt s ostatními lidmi.

nechodí do boudy

Nechodí do boudy.docx (13002)

Proč to dělá?

Toto chování dělají psi ze dvou důvodů. Za prvé, pes je smečkové zvíře a smečka má být pohromadě, takže pes se snaží být co nejblíže ostatním členům smečky (rodiny). Takoví psi si většinou lehají někam k domovním dveřím. Druhým důvodem je to, že pes potřebuje mít přehled o tom co se děje kolem. Když zaleze do boudy, tak tento přehled nemá. A pokud je navíc bouda umístěná někde vzadu za domem, tak je to vůbec problém, protože vzadu se nic neděje. Děje se něco ve směru do ulice. Potom ještě je určité malé procento psů, kteří prostě v boudě být nechtějí za žádných okolností.

Jak to odstranit?

V první řadě se zamyslet nad umístěním boudy. Pokud toto není problém, tak začneme s nácvikem přivykání na boudu. Často pomůže, když do boudy dáme slámu a uděláme tam psu tzv. pelíšek. Můžeme si také vypozorovat místo na které si pes nejčastěji lehá a dát mu tam nějaký hadr nebo deku, kterou potom vezmeme a dáme jí do boudy. Někdy pomůže i dávání potravy do boudy, případně když tam pes vleze, tak s ním nějaký čas zůstat. Když to psovi nijak nevadí a neničí nám např. domovní dveře tak není nezbytně nutné, aby boudu používal. Pokud je bouda umístěná v kotci, většinou si na boudu psi po určité době zvyknou sami.

Nesnáší ostatní psy

Nesnáší ostatní psy.docx (18287)

Proč to dělá?

Většinou je to důsledek špatné socializace ve štěněcím věku, někdy je to špatná zkušenost s předchozím kontaktem s cizím psem. Některá submisivnější zvířata (tzv. uzlíček nervů) prostě reagují bázlivě na všechno neznámé.

Projevy mohou být různé. V zásadě je můžeme rozdělit na pasivní a aktivní. Pasivní – zježení srsti, stažený ocas, snaha o útěk, při kontaktu lehání na záda, hlasové projevy vrčení, štěkání, cenění zubů, klopení uší. Aktivní – zaujetí výhružného postoje, vyrážení proti druhému psovi, jeho napadání, štěkání, vrčení, ocas zdvižený nad hřbet apod. Paradoxně oba typy projevů mají většinou stejný důvod a tím je nejistota psa, případně jeho strach. Vyložených psích agresorů je velmi málo a jsou to většinou dospělí psi, kteří již prošli nějakou rvačkou.

Protože příčin, proč pes může mít tento problém je celá řada je i velmi problematické poskytnout univerzální návod na jeho odstranění. Je rovněž vhodné si položit otázku, jak moc nám toto chování psa překáží při každodenním soužití. Jiná bude situace u psa, který bydlí na vesnici a do kontaktu s ostatními psy přichází sporadicky a jiný problém to bude u psa ve městě, kterého chodíme venčit do městského parku, kam chodí se psy půlka města. Je užitečné se také smířit s tím, že ne každý pes má rád společnost ostatních cizích psů. Svým způsobem je to proti přírodě. Pes obecně považuje naší rodinu za svou smečku a naše domácnost je pro něho tzv. užší teritorium (u psovitých šelem bezprostřední okolí nory, nebo doupěte). Širší teritorium je pro psa náš obvyklý procházkový okruh, kde si na obvyklých místech zanechává své pachové značky (u psovitých je to obvykle jejich lovecký revír). A když zůstaneme u volně žijících psovitých, tak pokud se na tomto teritoriu objeví cizí jedinec je to vetřelec, kterého je potřeba z tohoto prostoru zahnat (potravní konkurence, nebezpečí pro naše mláďata apod.). V některých případech je takový vetřelec nakonec začleněn do smečky, ale obvykle se to neobejde bez nějakého příjímacího rituálu (boj, kdy se vetřelec podvolí, háravá fena apod.). Proto je nerozumné, chtít za každou cenu po našem psovi, aby se hurá kamarádil se všemi psi, které potká. Pes pochází z vlka a i když za generace co žije s námi již mnoho vlčího chování zapomněl, mnoho mu i zůstalo.  Míra toho zapomnění je pochopitelně i u různých jedinců různá.

Jak to odstranit?

Jinak budeme v tomto případě jednat, jestliže jsou projevy psa aktivní a jinak v případě pasivních projevů.

V případě, že jsou projevy našeho psa aktivní budeme postupovat podle bodů uvedených níže, přičemž je žádoucí abychom reagovali hned na první projevy psa, ty totiž odstraníme daleko jednodušeji, než když psa necháme dojít až do přímého kontaktu s druhým psem. Postup uvedený níže je univerzální, pokud jde i o odstranění jiné nežádoucí činnosti psa např. honění aut.

a)  Pes spíše naznačuje úmysl provádět nežádoucí činnost. Př. V dáli zaregistroval jiného psa a dívá se tím směrem. Opakovaný povel „HODNÝ“ nebo „KLID“ v uklidňující intonaci a současné pohlazení psa. Zájem psa se zároveň snažíme převést jinam – nejlépe na sebe. Můžeme se také snažit převést pozornost psa jiným směrem například hrou s oblíbenou hračkou, nácvikem jednoduchých cviků, které zná, odvedením psa směrem od blížícího se psa. Psa se dotýkáme prioritně na hlavě, krku a na plecích. Pozor na podávání odměn, ta musí přijít až poté, co pes přejde do klidového stavu, povolí jeho případná tenze (svalové napětí) a je plně soustředěn na nás, případně na činnost, kterou jsme mu nabídli.

b)  Pes se zjevně chystá provádět nežádoucí činnost. Př. V dáli zaregistroval jiného psa a napnul vodítko tím směrem. Povel „NESMÍŠ“ v zakazující až mírně výhružné intonaci. Poté je zpravidla nutné pokračovat, tak jak je uvedeno výše až do uklidnění psa a převedení jeho pozornosti jiným směrem. Teprve potom může přijít pochvala, případně odměna.

c)   Pes již započal provádět nežádoucí činnost. Př. V dáli zaregistroval jiného psa, napnul vodítko jeho směrem a vrčí, případně začíná štěkat. Oslovení psa jménem ve výhružné zakazující intonaci doplněné většinou o důrazné škubnutí za obojek psa (př. AJAXI!). Potom následuje zpravidla činnost podle bodu b) a a)

d)  Pes provádí nežádoucí činnost. Př. Štěká na přicházejícího psa, pokud by nebyl na vodítku, tak by se za ním rozeběhl. Povel „FUJ“, hlavně zpočátku doplněný škubnutím psa na vodítku, případně i opakovaným vyškubáním. Následně navážeme body c), b) a a).

                Aby byl cvik dostatečně vypracován, je potřeba se psem vyhledávat situace, kdy provádí nežádoucí činnost a kdy ho máme ve své moci (na vodítku). Na druhé straně je potřeba si uvědomit, že trestání psa (zvláště body c) a d) jsou trestem, by mělo být co nejméně časté, protože dochází k nabourávání kontaktu mezi psovodem a psem. Výcvik je také potřeba přizpůsobit povaze, velikosti a věku psa.

U dospělých nezvladatelných psů, můžeme být nuceni použít ostnatý nebo elektronický obojek, případně elektronický odpuzovač psů. Tyto metody by pro nás měly být až poslední volbou a před jejich použitím ba měly být vyčerpány všechny předchozí způsoby. Je rovněž nanejvýše vhodné se před použitím těchto prostředků seznámit důkladně s jejich použitím a konzultovat svoji činnost s někým zkušeným v této problematice.

U psů s pasivní reakcí musíme postupovat zvláště citlivě a trpělivě a v podstatě můžeme uplatnit jen informace uvedené výše pod bodem a). Můžeme se také pokusit psa kontaktovat s druhým psem tak, že je pustíme k sobě, ideálně v oploceném nebo jinak uzavřeném prostoru. Druhý pes by měl být v tomto případě, pokud možno menší a mladší, měl by být také odolný proti prvotním negativním signálům bázlivého psa. Prvotní vzájemný kontakt problémových psů by neměl být prováděn, když jsou na vodítku, tehdy paradoxně dochází často k vzájemnému napadání. Je to zřejmě proto, že pes, který je na vodítku má určitou oporu ve svém pánovi a z těchto důvodů si troufne na druhého psa. Nikdy rovněž nekontaktujeme vzájemně dva problémové psy. Jeden z nich by měl být ten, který je v pohodě. Jako místo vzájemného seznámení můžeme u bázlivých psů použít jejich domácí prostředí. Takový pes si bude v tomto prostředí více věřit a bude sebejistější. Musí se to ale udělat tak, že problémový pes se z tohoto prostředí odstraní, potom se tam umístí pes, s kterým se má kontaktovat a teprve potom se tam pustí problémový pes. Když si nejsme jisti, jak se bude seznamovací proces vyvíjet je rozumné dát psům náhubek. Rozhodně je nepouštíme úplně na volno, ale dáme jim dlouhou šňůru, případně vodítko, které pustíme. To nám umožní případně zasáhnout, psy odchytit a oddělit je od sebe. Bohužel i když psa přivykneme na jednoho jiného psa neznamená to, že by neměl problémy s jinými psy. Je dost pravděpodobné, že bude tolerovat psa s kterým proběhl seznamovací proces a k ostatním psům se bude chovat stejně špatně, jako předtím. Je také dost psů, kteří snáší třeba psy druhého pohlaví, nebo velký pes toleruje malé psy, případně náš pes se „kamarádí“ se psem s kterým se hodně potkává, ale s ostatními psy má problém. Má to různé důvody. Fenky jsou pro psy zajímavé jako možné sexuální partnerky. Malé psy nemusí velký pes považovat za konkurenci, může se k nim chovat stejně jako ke štěňatům. Psa, kterého často potkává může považovat za člena své smečky apod.

 

 

 

očůrávání v bytě

očůrávání v bytě.docx (18347)

Proč to dělá?

Zde je potřeba rozlišit několik situací.

1) Pes učůrává, když s námi přijde do kontaktu. Většinou jde o malé množství moče a dělají to často štěňata, případně jedinci, kteří hodně uznávají autoritu páníčka.

2) Pes v bytě v podstatě značkuje, chodí na stejná místa, kde se snaží svou značku obnovovat. Toto dělají často psi, kteří jsou hodně sebevědomí, snaží se tak dávat najevo své vysoké postavení ve smečce. Často to bývá problém v domácnostech, kde jsou dva psi, případně kočka. Není to však podmínkou.

3) Pes se chodí regulérně vymočit, zpravidla na totéž místo. Vypadá to, jak když nás za cosi trestá. Zde je trochu problematické jednoznačně určit důvody tohoto chování.

Jak to odstranit?

Každá z výše uvedených situací vyžaduje od nás trochu jiný přístup.

Situace č. 1. Pes učůrává při kontaktu. Zde je nejlepší toto chování ignorovat. Většinou samo odezní. Rozhodně psa za tento projev netrestat (ani slovně). Ani jej, ale nechválit, když se zadaří a pes to neudělá.

Situace č. 2. Pes v bytě značkuje. Toto se odstraňuje poměrně obtížně a je potřeba udělat několik opatření.

  1. Pokud to pes dělá i v naší přítomnosti, musíme mu dát jasně najevo, že toto chování nebudeme tolerovat. Poslouží nám k tomu z polovičky plná krabička zápalek, oblepená, aby se zápalky nevysypaly (případně něco podobného co chrastí a můžeme po psovi hodit). Musíme psa bedlivě pozorovat a v momentě, kdy se chystá k akci, po něm zápalky hodíme s cílem jej trefit, ideálně na stehno, nebo na bok. Zároveň psa okřikneme vhodným zakazujícím povelem NE, FUJ apod. Pokud pes značkování nevykoná zavoláme jej k sobě a pochválíme ho, případně odměníme. Zvážil bych i jeho krátké vyvenčení. Pokud dojde k tomu, že i přes zákaz se psu podaří značkovat, jdeme postižené místo ihned uklidit, přitom můžeme slovně nadávat (psi čtou velice dobře naše chování, takže již z toho pochopí, že je něco špatně). Následně psa na několik minut izolujeme od nás (zavřeme jej do vedlejší místnosti, případně jej tam uvážeme (podle toho, jak reaguje). Psa pustíme zpátky až v době, kdy je klidný. Psa, který na svojí izolaci nereagoval žádnou snahou dobývat se k nám, můžeme pustit po cca pěti minutách. Když psa pustíme zpátky k sobě, tak jej nechválíme, ale chováme se k němu více méně neutrálně.  U některých méně sebevědomích zvířat je však pochvala při opětovném navázání kontaktu vhodná. Postižená místa ošetříme octem, nebo chemickým odpuzovačem psů (nefunguje to stoprocentně). U některých zvířat bude vhodnější je nejprve izolovat a místo uklidit až po jejich návratu. Každopádně následným krátkým vyvenčením rozhodně nic nezkazíme. 
  2. Jestliže pes značkuje v době, kdy nejsme doma je nejvhodnějším opatřením naučit psa na pobyt v kleci. Uvědomuji si, že řada majitelů toto nerada slyší, ale pes se má naučit v době naší nepřítomnosti v první řadě odpočívat. Každý pes, který s námi žije v bytě by měl mít určité místo, kde má soukromí, zpravidla tam by měl mít umístěný i svůj pelíšek. V souvislosti s klecí jde jen o to, že pelíšek má v kleci a my máme možnost jej tam po dobu naší nepřítomnosti zavřít a pes tak nemůže v bytě poškozovat různé věci nebo samotné bytové zařízení. Na pobyt v kleci musíme psa nejprve naučit. Je žádoucí, aby pes nebral pobyt v kleci jako trest, proto postupujeme při přivykání po malých krocích. Ideální je, když je pes naučený odpočívat v pelíšku. Ten umístíme do otevřené klece a když si pes zvykne, tak začneme se zavíráním. První zavření bude trvat opravdu jen chvilku. Důležité je psa pouštět z klece v době kdy je klidný a ne tehdy, když vyvádí a dobývá se ven.  Pro první uzavření klece zvolíme dobu, kdy je pes unavený a chce odpočívat. Klec můžeme v případě nouze nahradit uzavřením psa např. do dětské ohrádky (na to si psi obecně zvyknou rychleji než na klec). Nedostatkem je, že se to psi naučí přelézat a ohrádka většinou zabere více místa než klec. Minimalistickým řešením potom je, že psa prostě v době naší nepřítomnosti budeme zavírat do určité místnosti a nenecháme mu k volnému použití celý byt. V této místnosti by měl mít pes pelíšek a vodu na pití. Toto opatření alespoň omezí dělání neplechy psa jen na určitou lokalitu v bytě. Je to sice opatření nejjednodušší, ale nebude vždy nejlepší (např. pes uzavřený na chodbu začne okusovat domovní dveře apod.).

Situace č. 3 – pes močí v bytě na různá místa a jako by nám tím chováním za cosi trestal.

Zde je zřejmě nejsložitější toto chování odstranit. Postupovat bychom měli více méně analogicky jako u situace č. 2.  Pokud toto pes dělá v době naší nepřítomnosti, může jít o reakci na určitý stres ze samoty. Tento pocit psa se můžeme pokusit odstranit např. tím, že mu necháme puštěný televizor, nebo rádio. Ve všech případech je důležitý samotný nácvik udržování čistoty v bytě, kdy začínáme ihned po tom, co přijde pes do naší domácnosti. Postup je vcelku jednoduchý, vyžaduje z naší strany jen absolutní důslednost. Někteří jedinci se naučí udržovat čistotu během dvou tří dnů, někdy to může trvat i několik týdnů. Důležité je nerezignovat. Psa bychom měli ze začátku jít vyvenčit vždy v těchto situacích.

  • po každém jeho nakrmení,
  • po každém jeho probuzení,
  • po každé, když dá pes najevo svým chováním, že se potřebuje vyprázdnit (jde ke dveřím, zvedne se z pelíšku apod.)
  • ihned po našem příchodu, když jsme byli déle pryč (v zaměstnání apod.).

Postupně pak můžeme počet procházek snižovat na tři, čtyři denně, přičemž jedna by měla být dlouhá. Důležité je zachovat ve vycházkách denní časovou pravidelnost, psi si po čase upraví podle tohoto cyklu i své vyměšování. Pokud se stane že pes přesto „vyrobí“ doma nějaký nepořádek, vezmeme jej následně ven a spolu s ním vezmeme i hadr kterým jsme postižené místo uklízeli. Tento hadr položíme venku, kde chceme, aby se pes vyprázdnil (psi mají totiž tendenci chodit více méně na totéž místo). Pozor toto platí u močení, nikoliv u trusu. Tam pes nikdy nejde na stejné místo.

Můžeme se také rozhodnout, že psa malého plemene naučíme chodit na kočičí WC, většího psa pak na plenu speciálně k tomuto účelu prodávanou. Obé bych ovšem považoval za určitou formu rezignace na problém z naší strany. Pokud už bych se rozhodl pro plenu, tak bych jí stejně následně použil proto, abych psa za její pomoci učil, že se má vymočit venku.

Vše výše uvedené vychází z předpokladu, že pes je zdravý a netrpí žádnou akutní, nebo chronickou formou onemocnění vyměšovacího aparátu.

 

Pes kouše věci

Kouše věci.docx (13205)

Proč to dělá?

Většinou z nudy, štěňata to někdy dělají před nebo během výměny chrupu. V tomto případě to často odezní.

Jak to odstranit?

U psů ustájených v bytě je vhodné je naučit na pobyt v kleci po dobu naší nepřítomnosti. U psů ustájených venku se snažíme odstranit věci pro psa ke kousání zajímavé. Psi se často specializují a koušou jen něco (umělou hmotu, kabely apod.) Je vhodné nabídnout psu ke kousání nějaký předmět u kterého to nevadí. Velmi vhodná je například velká hovězí kost ze zadní nohy (lze zakoupit ve speciálních zooshopech, někdy možno i vyžebrat nebo koupit v řeznictví kde mají vlastní bourárnu). Dalšími vhodnými předměty jsou různé pešky určené k nácviku obrany, případně jelenicová kůže. Lze použít i gumový míček určený k výcviku psů, ale odstraníme šňůrku, aby jí pes nepozřel. Nepoužívat tenisáky, nebo jiné měkké míčky, nebo míčky z umělé hmoty. Některým psům vyhovuje prázdná pet láhev, Pokud jí nerozkoušou a nepožírají. Dá se použít i tzv. buvolí kost (lisovaná kůže do tvaru kosti), nebo tzv. gong. Což je míček nebo šiška z tvrdé kůže která má otvory a je dutá. Dovnitř lze nasypat granule, nebo jiné pamlsky, které se psovi postupně vysypávají. Dalším vhodným předmětem je třeba gumová atrapa granátu (to by se mělo dát koupit v některém Army shopu). U všech těchto předmětů je nutné nejprve vybudovat u psa dostatečný zájem o ně a měnit je včas podle toho jsou poškozené.

Pes vrčí nebo napadá pána při manipulaci

ožene se při korekci.docx (13513)

Proč to dělá:

Jedná se o vztahový problém, který lze zařadit pod široký pojem socializace psa. Většinou je to projevem nejistoty (hlavně u štěňat). U starších zvířat může být důvodem předchozí špatná zkušenost, nebo příliš hrubé vedení ze strany majitele. Méně častým důvodem bývá onemocnění zvířete (pes s onemocněním pohybového aparátu je nucen, aby si lehal a zaujímání této polohy mu působí bolest – v těchto případech je vhodné předchozí veterinární vyšetření).  Někdy může jít i o projev nadřazenosti psa nad vůdcem (nevyjasněné vztahy – pes neuznává majitele jako autoritu).

Odstranění – jak na to?

Odstranění tohoto problému vyžaduje od majitele trpělivost, důslednost a určitý nadhled. Velíme klidným, vyrovnaným hlasem spíše potichu. Pokud je to možné nežádoucí projevy psa ignorujeme.

Zároveň s vydáním příkazu v tomto případě ukazujeme, nebo dáváme psovi pamlsky. Pokud je potřeba psa napomenout používáme povely jako KLID, NEDĚLEJ TO, NESMÍŠ, NE. I tyto povely vydáváme spíše klidným hlasem, přiměřeně důrazně. Jestli-že pes má sklon k napadání pána větší, je potřeba použít náhubek, na ten musí být pes předem zvyklý. Jsme důslední a vždy trváme na provedení vysloveného požadavku. U psů ve velkém stresu můžeme požadovaný cvik rozfázovat, např. u cviku lehni se ze začátku spokojíme s tím, že pes z polohy v sedě sníží přední část těla. Odstraňování tohoto problému se věnujeme v malých sériích (dva, tři pokusy), ale co nejčastěji. V momentě, kdy se pes uklidní jej výrazně pochválíme, případně odměníme pamlsky, nebo hrou.

Velice vzácně je napadání vlastního pána opravdu zuřivé, v tomto případě je potřeba individuální konzultace.

požírá kameny

požírá kameny.docx (13205)

Proč to dělá?

Důvod tohoto jednání není tak úplně zřejmý. Nejčastěji je argumentováno tím, že psu něco chybí v krmné dávce.

Jak to odstranit?

Rovněž odstranění tohoto chování není jednoduché a bohužel se často nepodaří. Na druhé straně je to pro psa velmi nebezpečné, kromě toho, že si ničí zuby, může mít vážné zažívací potíže a v případě vdechnutí kamene se může i udusit. Zvláště některá zvířata jsou při této činnosti velmi náruživá. Z těchto důvodů bychom měli v první řadě zapřemýšlet, zda není možné psa umístit tak, aby se k tomuto materiálu nedostal (kdysi jsme v zaměstnání kvůli takovýmto jedincům nechali vydláždit původně šotolinový dvorek). Dalším krokem by mělo být vyšetření psa na obsah minerálních látek v krmné dávce. Toto vyšetření by nám mělo odhalit případné nedostatky ve výživě. Následně pak můžeme přikročit k úpravě krmné dávky správným směrem. Bohužel se u psa může toto chování rozvinout do takové míry, že to přejde vyloženě ve zlozvyk. Proto dalším opatřením je poskytnout psovi dostatek jiných podnětů, tím že mu necháme ke hře různé předměty jako je kost, tvrdé polínko, pet láhev apod. Pokud je pokrytá kamínky jen část pozemků postupoval, bych tak, že bych psovi na tuto část parcely zamezil ve volném přístupu a pouštěl bych ho tam jen pod vlastním dohledem. V tom případě, by měl pes náhubek, aby nemohl tuto aktivitu provádět, nebo bych ho tak zaměstnal, aby na to ani nepomyslel.

Přivolání psa

 

PŘIVOLÁNÍ
Účel cviku:  Získání psa zpět do své moci z volného pohybu. Postupně můžeme procvičovat různé těžší varianty – přivolání mezi osoby, skrz osoby, obdobně mezi psy apod.
Provedení: Jedná se o velmi důležitý cvik – možná nejdůležitější z celého výcviku psa.  Proto je nutné tento cvik budovat již od útlého, věku. Po odběhnutí a po chvilce kdy psa necháme volně pobíhat, jej oslovíme jménem a po krátké pauze (1/2 až 1 sec.) psa přivoláme povelem - „KE MNĚ“ (zpravidla v mírně rozkazovací intonaci, dostatečně hlasitě). Při přivolání se postavíme čelem ke psu do základního postoje. Jestliže pes přibíhá pomalu, z větší vzdálenosti, nebo přijít nechce, lze psa povzbudit opakováním povelu, pochvalou „HODNÝ“ v mazlivé intonaci, zatleskáním, usednutím do dřepu, případně rozběhnutím se směrem od psa, nebo schováním se za nejbližší překážku. U psů, kteří nemají s psovodem dostatečný kontakt, nebo nechtějí přicházet, případně vyloženě utíkají použijeme pro přivolání dlouhou šňůru (alespoň 10 m). Pes se nikdy nesmí dostat z dosahu této šňůry. Pokud pes nechce přijít, pomůžeme si šňůrou. Práce se šňůrou není úplně jednoduchá, je třeba dodržovat níže uvedený postup.
1) Aby nedošlo k tzv. nežádoucí spojitosti (pes zjistí, že když je na šňůře tak přijít musí a když na šňůře není, tak přijít nemusí) je potřeba psa pouštět pouze se šňůrou.
2) Šňůru při vypuštění psa nedržíme v ruce (s výjimkou psů, kteří vyloženě utíkají), ale necháme jí volně psem táhnout po zemi. V momentě přivolání se postavíme nad šňůru (nejlépe 1 až 2 m od konce) a psa přivoláváme v následujících krocích.
3) Oslovení psa jménem a jeho přivolání zvoleným povelem, zároveň šňůru přišlápneme nohou, tím psovi znemožníme další pohyb směrem od nás.
4) Ponechání reakční doby na samostatné provedení (1/2 sec.).
5) Škubnutí směrem k sobě, (nesmí být mezi psem a námi delší část volné šňůry, aby pes škubnutí ihned pocítil jako nepříjemný impuls na krku). Toto často postačí a pes přijde. V tom případě musíme šňůru ihned pustit na zem a psa za přiběhnutí pochválit a odměnit. Pokud jde pes neochotně nebo vůbec, následuje další krok tj.
6) Opětovné krátké škubnutí za šňůru. Škubnutí musí být vždy přiměřené vzhledem k velikosti, stáří a povaze psa.
7) Zásadně se při přivolání nestaráme o konec šňůry, ale snažíme se při přivolání volnou šňůru mezi psem a námi co nejrychleji zkracovat.
8) Pohybující se šňůru neberte nikdy do holé ruky. Šňůra by Vám ruku spálila, proto je i dobré u temperamentních psů používat rukavice.
9) Psa po přivolání musíme náležitě pochválit a odměnit pamlskem.

Ke zlepšení přivolání rovněž významně přispívá neustálé budování kontaktu se psem. Zájímavost vlastní osoby při volném pohybu psa zvyšujeme například tak, že pokaždé když pes k nám přijde samostatně, odměníme jej pochvalou, případně pamlskem. Velmi vhodné je také vybudování zájmu psa o nějakou hračku. Nejvíce vhodný k tomuto účelu je míček na šňůrce, je to proto, že díky šňůrce dokážeme míček hodit daleko a rovněž díky šňůrce se můžeme se psem o něj přetahovat, což dále zvyšuje jeho zájem o nás. Navíc míček imituje psovi lov malé kořisti a odvádí jej tak od jiných zájmů, které může při volném pohybu mít. U psů, kteří nechtějí balonek přinášet k psovodovi  si pomůžeme druhým míčkem, takže jeden zahodíme psovi a za pomoci druhého jej přivoláváme k sobě. Pozor při budování zájmu o míček a při odměňování psa pamlsky na to, abychom se nedopracovali k druhému extrému a to k situaci, že pes nechce od nás odcházet, protože vyžaduje buď pamlsky, nebo hru s míčkem. Zájem o přicházení psa si můžeme také narušit tím, že psu po přivolání vždy omezíme pohyb. Je důležité psa volat opakovaně a nejméně v 80% jej po odměně za to že přišel opět pustíme.
Někteří psi nechodí daleko od psovoda, ale při přivolání jej ignorují, protože v trávě řeší něco „důležitějšího“. U těchto psů můžeme použít, krabičku od léků naplněnou drobnými kamínky (nebo něco podobného). Psa zavoláme a když nereaguje hodíme po něm tento předmět s cílem trefit jej ideálně na bok, nebo stehno, to by mělo psa vyrušit z jeho dosavadní činnosti a po opětovném zavolání a odběhnutí od psa by měl pes přijít. Když se nám toto několikrát podaří, pak většinou postačí, když krabička dopadne do blízkosti psa.  POZOR – pes nikdy nesmí zjistit, že krabička přiletěla od nás, jinak by to mělo opačný efekt a pes by od nás spíše utíkal.
U notorických tuláků je lepší tyto psy vypouštět jen v ohrazeném prostoru, kde máme jistotu, že pes nemá kam utéct. U některých psů se vyplácí postup, kdy se psu po vypuštění schováme (lze použít především za tmy). Na jiné psy platí, když se na ně psovod „urazí“ tj. ignoruje je, pokud nepřijdou hned.
Při začátku nácviku se spokojíme s tím, že psa dostaneme k sobě (velmi vhodná je odměna pamlskem za přiběhnutí psa). Později psa bez povelu upravujeme do žádoucí polohy. Ty jsou v zásadě tři. 
Pes předsedá bez povelu před psovoda (povel KE MNĚ). Potom následuje většinou navedení psa k levé noze, kdy pes na povel K NOZE obchází psovoda zprava nebo zleva a zařazuje se k levé noze. Při tomto způsobu přivolání je vhodné připravit si dopředu do ruky pamlsek, který psovi podáváme v napřažené ruce v úrovni jeho hlavy. Přitom ještě vůči psovi vykročíme pravou nohou, kterou těsně předtím než pes přijde, stáhneme zpět k tělu. S pamlskem to uděláme obdobně. V momentě, kdy jej pes zaregistruje, přitáhneme ruku k tělu a mírně pamlsek zvedneme. Tento postup má za účel, psa v poslední fázi přiběhnutí zpomalit a tím zamezit jeho naskakování na psovoda. Vhodným podáním pamlsku psovi mírně nad jeho hlavu, jej nenásilnou formou přivedeme k tomu, aby si před námi sedl (můžeme si pomoci tlakem druhé ruky na záď psa. V momentě kdy je pes plně soustředěný na získání pamlsku a je těsně před námi (20 – 30 cm) „vystřelí“ naše levá ruka ke krku psa a uchopí jej za obojek, tím máme psa zpět ve své moci.
Druhá varianta přivolání - pes si sedá k levé noze psovoda (povel K NOZE). Tato varianta se moc nepoužívá a při nácviku současně s první variantou pravděpodobně budeme psovi působit v hlavě trochu zmatek i přesto, že povel k provedení je jiný než u první varianty.         
Poslední variantou přivolání je, že pes se připojuje k levé noze psovoda za chůze (povel K NOZE). Tuto poslední variantu můžeme nacvičovat na delším vodítku, kdy psa necháme odběhnout od nohy a následně jej povelem K NOZE navedeme zpět k noze. Pomůžeme si přitom pamlsky, které psovi dáváme za pohybu z levé ruky.
Nejčastější chyby:
- Povel pro přivolání není vysloven natolik hlasitě, aby pes přerušil prováděnou činnost a soustředil se na psovoda.
- prvotní nácvik je prováděn se psem v rušivém prostředí,
- pes má málo volného pohybu a udělal zkušenost, že když přijde, bude mu pohyb omezen,
- pes je přivoláván v nevhodný okamžik (ihned po vypuštění, v momentě kdy je něčím zaujat apod.),
- psovod psa vypouští i když ví, že ho následně nepřivolá,
- psovod psa trestá, pokud nepřijde hned,
- psovod se psa snaží honit,
- psovod špatně pracuje se šňůrou (šňůra je mimo jeho dosah, práce se šňůrou je pomalá apod.),
- pes nemá s psovodem vytvořen potřebný kontakt a proto není motivován k tomu, aby přišel,
Pozn. Při nácviku přivolání je důležité, aby měl pes dobře utažený obojek, aby nemohlo dojít k jeho vyvléknutí.

 

Tahá na vodítku

tahá na vodítku.docx (15183)

Proč to dělá?

Psi od přírody mají tendenci jít jako první. Kdo je ve předu, první zjistí případnou kořist, nebo nebezpečí. Navíc pro psy je normální pohyb klus a pes s kohoutkovou výškou 50 cm nebo větší se potřebuje pohybovat výrazně větší rychlostí, než je rychlost naší chůze.

Jak to odstranit?

Tento velice častý problém není jednoduché odstranit. V první řadě je velký rozdíl mezi tím, jestli pes chodí na napnutém vodítku, nebo nás vyloženě vláčí za sebou. První situaci bych osobně moc neřešil. Je rovněž rozdíl, jestli táhne pes vážící 5 kg, nebo pes o váze 30 a více kilo. Zvláště „vhodné“ pro tahání psa jsou tzv. vypouštěcí (Flexi) vodítka, kdy to psa vlastně naučíme, protože pes je na takovém vodítku neustále v tahu a naše případná korekce je velice problematická. Rovněž různé vypolstrované postroje umožňují psům, aby se tzv. opřeli do vodítka.

Metod k odstranění, nebo omezení tahání je řada. U psů, kteří mají tendenci rychle vyrážet dopředu můžeme zvolit následující postup. Psa vezmeme na vodítko dlouhé 3 až 5 metrů, posadíme jej k noze a po vydání povelu k noze vyjdeme vpřed. Uděláme jen dva tři kroky a zastavíme. Temperamentní pes většinou vyrazí rychle dopředu a dostane nepříjemný impuls na krk v momentě, kdy napne vodítko na maximum (obojek pro tento nácvik by měl být co nejužší). Většinou potom, co pes narazí má tendenci se spontánně vracet k nám. Pokud nepříjemný impuls není dostatečně silný můžeme jej zesílit tak, že  přiškubneme vodítko směrem k sobě. Žádný povel nevydáváme a psa pochválíme, až když se vrátí k nám. Když by se pes jen zastavil a nešel k nám, musíme jej přivolat a potom pochválit. Postup neustále opakujeme. Až pes pochopí co má dělat, prodlužujeme délku vlastní chůze tak, že se zastavíme vždy v momentě, kdy jde pes rychleji než je vhodné. Problematické zřejmě bude, že těžko můžeme tento způsob nácviku praktikovat, když vyrazíme se psem z domova na procházku. Hlavně v počátcích nácviku bychom pravděpodobně nikam nedošli. Řešením by bylo, psa odvést na klidné místo autem a tam provádět nácvik.

Další metodou je, že psa vedeme na mírně prověšeném vodíku, které držíme v pravé ruce. Jakmile pes vyrazí rychleji, než se pohybujeme mi, opakujeme povel k noze a škubneme vodítkem směrem k sobě. Pes by se měl po tomto impulzu vrátit k noze. Povel a škubnutí musíme opakovat pokaždé, když pes napne vodítko. U velkých tahounů si můžeme ještě pomoci tak, že vodítko vedeme za tělem, přes záda a držíme jej opět v pravé ruce, v oblasti břicha. Potom psa korigujeme tak, že si pomůžeme úkrokem vzad a škubnutí vlastně provedou naše záda, případně stehno. Výhoda je, že nemusíme vynaložit k provedení korekce psa tolik síly. Nevýhodou tohoto způsobu nácviku je, že pes se sice po čase pravděpodobně zpomalí a netahá tolik, ale vzhledem k používání mechanických impulzů pro nápravu chování psa, nebude chodit s nadšením.

Zvláště oblíbenou metodou nácviku chůze u nody je způsob, kdy psa zpomalíme tak, že psovi při chůzi nabízíme levou rukou pamlsky.  Tím po určité době dosáhneme toho, že pes netahá, naopak sleduje nás přesně u nohy, protože očekává podání odměny. Pamlsky podle naturelu psa můžeme nahradit jinou motivací, oblíbenou hračkou, balónkem apod. Pamlsky nám nesmí nikdy dojít a chůzi ukončíme vždy v momentě, kdy nás pes začne předcházet (což je zpočátku po několika krocích). Abychom později dosáhli chůze u nohy i bez vodítka, tak v další fázi nácviku, psa necháme tahat delší vodítko, nebo šňůru volně po zemi. Tyto pomůcky můžeme použít pro případnou korekci nežádoucího chování psa tak, že je přišlápneme.

Pro usnadnění nácviku chůze u nohy je rovněž dobré ze začátku nechodit rovné dlouhé úseky, ale zařadíme do chůze různé oblouky, obraty, změny rytmu chůze, zastavení se zaujetím různých poloh atd. Pokud je tahání psa opravdu hodně nepříjemné nezbývá nám nic jiného než použít nějakou výcvikovou pomůcku, která toto psovi znemožní. V úvahu připadá buď nějaká forma Halti ohlávky nebo speciální postroj proti tahání.

Osobně bych rozhodně rozlišoval mezi běžnou chůzí na procházce, kde bych psu toleroval, pokud se lehce opře do vodítka a chůzí na zkouškách, kdy je nezbytné, aby šel pes opravdu co nejpřesněji u nohy. Speciálně u tohoto cviku se musíme smířit s tím, že nácvik nám bude trvat v řádu měsíců.

trpí nadýmáním

Pes trpí nadýmáním.docx (12772)

Proč to dělá?

No pochopitelně za to nemůže, je to otázka trávení. Obecně lze říci, že více psa nadýmá zkrmování masem, včetně masových konzerv. Více v tomto směru mohou zlobit i některé granule.

Jak to odstranit?

Pravděpodobně to nepůjde jinak než cestou pokusů a omylů. Tj. upravit jídelníček psa. Nejprve bych z krmné dávky vyhodil maso a konzervy. Jestliže nedojde ke zlepšení, uvažoval bych o změně granulí. Důležité je, krmit dlouhodobě stejné granule a neexperimentovat, nebo neustále měnit značku krmiva. Pomoci může také rozdělení krmné dávky na více. Jednu na dvě apod. Eventuálně zvlčení granulí, pokud krmíme suché (tím si zase vyrobíme problém s usazováním zubního kamene). Otázkou je, zda se o nadměrné nadýmání jedná, pro někoho může být hodně jeden, dva „prdy“ za den. Pro jiného pět.  Jestliže se nepodaří uvedeným postupem nadýmání omezit, zbývá jedině porada s veterinářem

vrčí na návštěvy

Vrčí na návštěvy.docx (13820)

Proč dělá?

Psi mají hluboce zakořeněný instinkt k ochraně teritoria před vetřelci. V první fázi se obecně snaží vetřelce zastrašit a zahnat. Ideálně na hranicích teritoria. Zpravidla to řeší štěkáním a dalším výhružným chováním vůči potencionálnímu narušiteli. Dalším obraným perimetrem je bezprostřední okolí „doupěte“ většinou pelíšek, ale může to klidně být celý byt. Když se vetřelec přiblíží až na tuto vzdálenost je potřeba jej naposledy varovat. To se děje vrčením, ukazováním zubů, případně tzv. imponováním (zježení kohoutku, strnulý postoj atd.). Pokud ani toto nepomůže, pak už musí následovat jen útok.

Podívejme se na situaci, jak se chová fena – matka, když se k jejím štěňatům blíží druhý pes (může být i známý). „Návštěva“ probíhá tak, že pes, který přichází se přibližuje opatrně a v podstatě čeká na pozvání „paní domácí“. Ta, pokud návštěvu připustí je pořád ve střehu a bedlivě sleduje chování návštěvy.

A teď jak probíhá lidská návštěva z pohledu psa. Vůdce smečky nebo jiný její člen jde otevřít a dopředu se hrne vetřelec, který často ihned přichází do úzkého tělesného kontaktu s domácím členem smečky. Zvláště hlučný vstup, bouřlivé objímání, eventuálně příchod několika osob psi často berou jako velmi nepříjemný. Po uvítání následuje ústup domácího člena smečky z vchodu do našeho teritoria (vyklizení pozice). Následně „vetřelec“ často navazuje nežádoucí kontakt se psem, z jehož pohledu je on jediný, kdo má situaci pod kontrolou a musí chránit teritorium před vetřelci.

Jak to odstranit?

Když k nám někdo přichází, měli bychom nejdříve ze všeho psa odvést do jiné místnosti. Pes to nesmí chápat jako trest, takže po dobrém. Případně jej za to, že jde jinam, odměnit. Vhodné je, když tam s ním někdo zůstane. Teprve potom pustíme návštěvu dovnitř a až se usadí, můžeme pustit psa. Když s ním je někdo jiný v místnosti, může to být až po několika minutách až pes trošku vstřebá to, že slyší cizí hlasy. Po tom, co psa pustíme do místnosti s návštěvou, by se hosté ke psu měli chovat nevšímavě (dělat, jako když tam není). Jen tehdy, když se pes sám rozhodne pro navázání kontaktu, lze jej opětovat. V tom případě je vhodné, když návštěva podá psu nějaký pamlsek, který jí před tím nenápadně podstrčíme.

žárlí na dalšího psa v rodině

žárlí na dalšího psa v rodině..docx (13597)

Proč to dělá?

Důvody jsou zřejmé, jde o postavení ve smečce a o využívání „výhod“ od vůdce.

Jak to odstranit?

Záleží na tom, jak silná je žárlivost na druhého psa, případně jestli žárlí jenom jeden z nich. Pokud to tak je, tak žárlícího psa bychom měli lehce preferovat před tím druhým. Pohybujeme se v tomto případě tak trošku po minovém poli, takže musíme postupovat opravdu velmi opatrně. Jestliže by se po nějaké době nedařilo toto chování omezit, můžeme zkusit následující postup. Jestliže dojde k nežádoucímu projevu vůči druhému psu, provinilce na krátkou dobu odstraníme z naší přítomnosti.  Po zhruba pěti minutách psa opět pustíme a situaci opakujeme. Když pes opět projeví vůči druhému psu nežádoucí chování, znovu jej izolujeme. Postup je potřeba vyzkoušet, aby to nefungovalo obráceně, kdy si pes, potom co je opět puštěn, vybíjí svou frustraci na druhém psovi. Jako trest lze použít i např. nasazování náhubku (zavrčíš dostaneš košík, uklidníš se košík dolů). Je to individuální a na každého psa může platit něco jiného. Fyzické trestání provinilce je však kontraproduktivní prakticky vždy. Abychom takto dosáhli nějakého hmatatelného výsledku, museli bychom použít opravdu velkého násilí a stejně tím problém nevyřešíme, ale jen dosáhneme toho, že žárlivec si počká na vhodnou dobu, kdy si to s druhým psem vyřídí.  Zvláštní pozor je nutný dávat při hře. Například házení míčku. V tomto případě je dobré hodit míček nejprve žárlivci (druhého psa zatím přidržíme a následně, ideálně na druhou stranu hodíme míček druhému psovi. Tím bychom měli předejít vyvolávání konfliktů. Pokud se psi vzájemně napadají, vznikne často mezi nimi averze jednoho na druhého a pak je soužití opravdu velmi komplikované. Při podávání pamlsků, hlavně zpočátku podáváme pamlsek nejprve žárlícímu psovi. Pokud jde o krmení měli bychom psy krmit odděleně, ideálně každého v jiné místnosti. V některých případech si psi po určité době sami najdou přijatelné mantinely vzájemného soužití, spolehnout se na tom ovšem pochopitelně nedá.

Kontakt

Kynoportal Pavel Vápeník, Prackovice 1E, 411 33 +0420724881111
č.ú. 1009407020/3030
pvapenik@gmail.com